Druhy vyživovací povinnosti
Vzájemná vyživovací povinnost mezi rodiči a dětmi
Vyživovací povinnost rodičů vůči dětem
Při určování výše výživného se vychází z předpokladu, že děti mají právo se podílet na životní úrovni svých rodičů. Přihlédne se přitom na jedné straně k oprávněným potřebám dítěte v souvislosti s jeho věkem, zdravotním stavem, zájmovou činností a potřebou školních pomůcek. Na druhé straně soud musí posuzovat i možnosti rodiče, který má výživné platit. Soud tedy musí vycházet z příjmu rodiče, jeho majetku a musí přihlédnout i k dalším případným vyživovacím povinnostem vůči jiným dětem či dalším osobám. Jestliže majetkové poměry rodiče, který má platit výživné jsou značně nadstandardní, může soud stanovit i to, že část výživného bude vyplácena dítěti pravidelně a část se bude spořit na účet dítěte.
Vyživovací povinnost dětí vůči rodičům
Vyživovací povinnost mezi rodiči a dětmi je vzájemná, to znamená, že i děti, které jsou schopny se samy živit, jsou povinny zajistit svým rodičům slušnou výživu, je-li to potřeba. Přitom každé z dětí plní svou vyživovací povinnost vůči rodičům poměrně podle svých schopností, možností a majetkových poměrů, to znamená, že každé z dětí může platit výživné v jiné výši. Soudní určování výživného pro rodiče je však značně výjimečné.
Vyživovací povinnost mezi ostatními příbuznými
Vyživovací povinnost mají vůči sobě i ostatní příbuzní. Zákon ovšem výslovně hovoří o tom, že právo na výživné mají příbuzní jen tehdy, pokud ho opravdu nutně potřebují, tzn. že jsou již v nouzi, kterou nedokáží vyřešit jinak. Obecně platí, že pokud vyživovací povinnost nemohou plnit potomci, přechází vyživovací povinnost na předky a příbuzní vzdálenější mají vyživovací povinnost až tehdy, nemohou-li tuto povinnost splnit příbuzní bližší.
Vyživovací povinnost mezi manžely
Manželé jsou povinni se vzájemně živit. Pokud tuto povinnost neplní, určí výživné soud. Při tom přihlédne i k péči manželů o společnou domácnost. Výše výživného se stanoví tak, aby oba manželé měli stejnou životní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely je přednější než vyživovací povinnost dětí vůči rodičům. To znamená, že manžel se může domáhat výživného nejprve na druhém manželovi a teprve pokud ten nemůže svou vyživovací povinnost plnit, mají vyživovací povinnost děti.
Výživné rozvedeného manžela
Rozvedený manžel, který není schopen se sám živit, může žádat výživné od bývalého manžela. Zde již neplatí, že by měli mít rozvedení manželé stejnou životní úroveň, výživné se stanoví podle oprávněných potřeb vyživovaného manžela a možností vyživujícího manžela. Pokud ale rozvedený manžel, který má platit výživné, zavinil rozpad manželství, může mu být vyměřeno na dobu 3 let výživné tak, aby životní úroveň obou rozvedených manželů byla stejná. Právo na výživné zaniká uzavřením nového manželství nebo smrtí, případně poskytnutím jednorázového výživného na základě písemné smlouvy.
Příspěvek na výživu a úhradu některých nákladů neprovdané matce
Otec dítěte, narozeného svobodné matce, musí matce dítěte po dobu dvou let přispívat na její výživu a musí jí poskytnout i příspěvek na náhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. Soud může rozhodnout o povinnosti zaplatit tyto náklady i před narozením dítěte, je-li otcovství konkrétního muže pravděpodobné. Příspěvek na výživu neprovdané matky je určen přímo pro matku dítěte. Výživné pro narozené dítě je určováno samostatně v rámci vyživovací povinnosti rodičů.
